Jdi na obsah Jdi na menu
 


Úlomky a zálomky

 

úlomek

zálomek

 

Úlomek

který je současně jakýmsi atributem myslivosti a prolíná do mnohého mysliveckého počínání, lovem počínaje a mysliveckými obřady a slavnostmi konče. 

Jak už sám název napovídá, vždy jej zásadně ulamujeme, nikdy neřežeme a nestříháme. Užíváme úlomky jednovýhonkové, třívýhonkové a pětivýhonkové. To platí samozřejmě pro jehličnaté, ale lze užívat i úlomky listnaté, ale nikoliv z cizokrajných rostlin. To v případě, když úlovku je nejblíže strom listnatý, ale ve všech ostatních případech je vhodnější úlomek z jehličnanů.  

Jaké tedy rozeznáváme úlomky, jaké je jejich použití v praxi a časté chyby: 

Stavovský úlomek – nejlépe třívýhonkový, dává se na levou stranu klobouku při mysliveckých slavnostech, kynologických akcích, střeleckých soutěžích a mysliveckých ceremoniálech. Ale i při mysliveckých pohřbech (v tomto případě rubem navrch). Možno jej předat i na závěr přijímání nového myslivce jako symbol přijetí do stavu mysliveckého.  

Poslední hryz, poslední zob – opět třívýhonkový, dává se do svíráku ulovené spárkaté zvěři, do klovců a zobáků velké pernaté lícem nahoru, ulomenou částí dovnitř. Chybou je dávat poslední hryz liškách a šelmám vůbec. 

Vlastnický úlomek – nejlépe pětivýhonkový a pokládáme jej na komoru zvěře položené na pravý bok na znamení řádného mysliveckého ulovení. U samčí zvěře směřuje ulomená část směrem k paroží (toulcům, růžkům), u samičí zvěře vrcholová část směrem k hlavě. Častou chybou je pokládání nad břicho, pod hřbet, nerespektování pohlaví a také prořezávání kůže, aby úlomek nespadl.  

Za úspěšný lov (lovecký úlomek) – třívýhonkový, nebo listnatý ve velikosti dlaně. Po lehkém smočení v barvě se dává na pravou stranu klobouku. Je-li lovec sám, udělá to takto, má-li doprovd, počká, až k předání dojde od něho. Předává se levou rukou položený na klobouku, nebo na rukojeti tesáku ulomenou částí ke střelci. Úlomek se dává za veškerou spárkatou, za velké šelmy, lišku, z pernaté nyní jen za divokého krocana, dropa a bažanta královského. Nosí se jen do konce dne lovu. Chce-li lovec působivě poděkovat průvodci za jeho zásluhy, přivábení, či jinému za úspěšný dosled barvářem, pak po obdržení úlomku ulomí jednu boční snítku a předá průvodci, či majiteli psa – (možno i psovi za obojek).  

Odepřít předání úlomku má průvodce tomu lovci, který lovil nesprávně, nepatřičné pohlaví, chovný kus, nesprávnou zbraní nebo střelou. 

Pětivýhonkový úlomek se může předat i vyhlašovanému králi honu za celodenní úspěšný lov. 

Chyby: příliš veliké větvičky až větve, vetknutí dozadu na klobouk, předávat tesákem ostřím proti lovci, či na klobouku vrcholovou částí k lovci.  

Kardinální chybou je pak říkat tomu „předávání zálomků“! 

Jednovýhonkový – výstřelový se po vyvržení zvěře vsune do výstřelové rány (má v létě praktický význam – zabránit kladení vajíček mouchami). 

Ozdobné úlomky – zdobí se jimi čistě prostřené stoly při plesech, posledních lečích, hostinách a různých slavnostních příležitostech. Při mysliveckých hostinách se mohou malé úlomky položit na ubrousky a hosté si je vetknou jako ozdobu do knoflíkové dírky klopy kabátu na levou stranu.  

Takže z toho všeho je patrné, že jen tradice úlomků je velmi bohatá, obsáhlá a možná i trochu náročná na dokonalou znalost a správné užívání. 

Absolutní znalost bez výhrad se očekává od každého mysliveckého hospodáře a také jeho dohled na mladé, nové a neznalé myslivce.  

Na symboliku úlomku se nemá zapomínat a při všech mysliveckých akcích se jí má vhodně využívat. 

  -- zpět na začátek stránky -- 

 

 

 

Zálomek není úlomek! 
I když právě zaměňování názvu zálomek za úlomek je jeden z nejzávažnějších prohřešků, stále někteří hospodáři a myslivci předávají a si dávají za úspěšný lov zvěře „zálomek“. 

Zálomky jsou praktická němá myslivecká mluva. 

Jednotliví lovci se v krajině, v lese jejich pomocí dorozumívali od dávných dob. Již za středověku a i později bylo užívání zálomků včleněno do loveckých ceremoniálů. Dnes se používají již méně, ale mohou. V praxi stále užitečný je zejména nástřelový zálomek, ale i stanovištní, případně stopový. Při zkouškách loveckých psů je lépe značit trasy pobarvené stopy zálomky, místo bílení stromů vápnem, či používání nevhodných plastických hmot nebo krepových papírů. Totéž platí i při připravování soutěží mládeže O Zlatou srnčí trofej a případně i jiných mysliveckých akcí a soutěží. 

Zálomky pořizujeme uříznutím, ulomením, zalomením či nalomením a značíme jimi určitá místa, Nesouhlasím s ojedinělým názorem, že používání zálomků patří snad jen do jelenářských oblastí. Uvedu jen jeden příklad: stanovištními zálomky předem označit před honem na kachny kolem rybníka jednotlivá stanoviště střelců. Obsazení takové leče je pak velmi rychlé a není potřeba ani závodčího. Zálomků, jako dobrých pomocníků v organizaci mysliveckých akcí najdeme více. 

Domnívám se, že jejich používání škodí spíše současná velmi uspěchaná doba, překotnost v organizování lovů, kdy již na staré dobré tradice se nedostává času. 

Všechny zálomky se po použití vždy odstraní, aby místo dorozumívání nedocházelo k nedorozumívání. 

Používání zálomků má svůj praktický význam, je poměrně jednoduché a bylo by vhodné, kdyby jejich použití doznalo i v dnešní době znovu většího rozšíření. 

V kroužcích mladých přátel přírody a myslivosti lze pomocí zálomků uspořádat pro děti velmi zábavnou hru a tak učit i případné nové myslivce této staré a krásné tradici.

HLAVNÍ zálomek má délku paže, je ostrouhán z kůry po líci i po rubu, aby se lišil od jiných větví. Pokládá se nebo zavěšuje na nápadném místě, viditelná je spodní strana. Znamená „pozor“ a myslivec, který jej našel, ví, že se zde něco důležitého děje; hledá proto další znamení. 

 

SMĚROVÝ zálomek má délku poloviny paže, je také ostrouhán z kůry po líci i rubu. Uříznutou částí ukazuje k určitému místu, nebo ukazuje směr cesty. Tyto zálomky se pokládají spodní stranou nahoru, jeden od druhého na dohled, nebo i častěji. 

NÁSTŘELOVÝ zálomek. Označujeme jím nástřel, místo, kde stála zvěř v době výstřelu. Je zvlášť důležitý, střílíme-li za soumraku a případný dosled odložíme na ráno. Stála-li zvěř u stromu, keře, zalomíme větev na něm, na holině zapíchneme kolmo do země neostrouhaný zálomek délky přes polovinu paže. 

S nástřelovým zálomkem položíme ještě na nástřel STOPOVÝ zálomek, nazývaný také „slednicí“. Je to větvička velikosti dlaně, položená spodní stranou vzhůru. Ulomená část se nožem zaostří a tímto koncem ukazuje směr odskoku u samčí zvěře, zatímco u samičí zvěře ukazuje směr odskoku rostlý konec. 

Aby nedošlo k mýlce, klade se za tento stopový zálomek na opačnou stranu malý PŘÍČNÝ zálomek. Ten má velikost asi délky prstu, klade se spodní stranou nahoru a ulomeným zaostřeným koncem směřuje libovolně. 

Nepozoroval-li střelec po ráně přesný směr odskoku, nebo si není jistý, položí na zem stopový zálomek do směru pravděpodobného odskoku a k němu položí dva příčné, jejichž ulomené konce směřují jeden nalevo, druhý napravo. 

STANOVIŠTNÍ zálomek označuje stanoviště střelců při honech. Je velikosti paže, není ostrouhán, má však ulámané větvičky až na několik koncových. Na každém stanovišti je zapíchnut kolmo do země. 

Může být k němu ještě přiložen směrový zálomek, ukazující směr odchodu po skončení leče. 

Je vhodné tímto zálomkem označit též stanoviště střelce při osamělém lovu na spárkatou zvěř. 

VÝSTRAŽNÝ zálomek, zvaný též „výstražka“ vyrobíme z větve velké nejméně délky paže, ostrouhané zcela z kůry až na několik koncových větviček. Nad místem zlomu uděláme zářez a ohneme jej do oblouku tak, aby bylo možno vrcholovou část vsunout do zářezu. Upozorňujeme jím na nějaké zařízení (natažený sklopec apod.), zejména pak na nebezpečí, nebo zálomekumístňujeme tam, kam nechceme, aby v daný čas chodili jiní, kupř. k obsazenému posedu apod. Tento zálomek umístníme co nejnápadněji, nejlépe zavěsíme na kmen stromu, či na tyčovinu, kůl apod. 

ČEKACÍ zálomek

dává pokyn „Počkej zde na mne!“. Používá se ku příkladu v tom případě, jestliže jsme si dali s někým sraz na určitém místě a byli jsme nuceni se na čas vzdálit, anebo i v jiných podobných případech. Jsou to dva zálomky velikosti paže, neostrouhané, položené křížem spodní stranou nahoru. 

Nemůže-li ten druhý čekat, uláme větvičky zálomků až na několik koncových a položí je opět křížem.

Třemi čekacími zálomky vedle sebe položenými se označuje shromaždiště při honu 

HLAVNÍ zálomek má délku paže, je ostrouhán z kůry po líci i po rubu, aby se lišil od jiných větví. Pokládá se nebo zavěšuje na nápadném místě, viditelná je spodní strana. Znamená „pozor“ a myslivec, který jej našel, ví, že se zde něco důležitého děje; hledá proto další znamení.

HLAVNÍ zálomek má délku paže, je ostrouhán z kůry po líci i po rubu, aby se lišil od jiných větví. Pokládá se nebo zavěšuje na nápadném místě, viditelná je spodní strana. Znamená „pozor“ a myslivec, který jej našel, ví, že se zde něco důležitého děje; hledá proto další znamení.

SMĚROVÝ zálomek má délku poloviny paže, je také ostrouhán z kůry po líci i rubu. Uříznutou částí ukazuje k určitému místu, nebo ukazuje směr cesty. Tyto zálomky se pokládají spodní stranou nahoru, jeden od druhého na dohled, nebo i častěji.

SMĚROVÝ zálomek má délku poloviny paže, je také ostrouhán z kůry po líci i rubu. Uříznutou částí ukazuje k určitému místu, nebo ukazuje směr cesty. Tyto zálomky se pokládají spodní stranou nahoru, jeden od druhého na dohled, nebo i častěji.

NÁSTŘELOVÝ zálomek. Označujeme jím nástřel, místo, kde stála zvěř v době výstřelu. Je zvlášť důležitý, střílíme-li za soumraku a případný dosled odložíme na ráno. Stála-li zvěř u stromu, keře, zalomíme větev na něm, na holině zapíchneme kolmo do země neostrouhaný zálomek délky přes polovinu paže.S nástřelovým zálomkem položíme ještě na nástřel STOPOVÝ zálomek, nazývaný také „slednicí“. Je to větvička velikosti dlaně, položená spodní stranou vzhůru. Ulomená část se nožem zaostří a tímto koncem ukazuje směr odskoku u samčí zvěře, zatímco u samičí zvěře ukazuje směr odskoku rostlý konec.Aby nedošlo k mýlce, klade se za tento stopový zálomek na opačnou stranu malý PŘÍČNÝ zálomek. Ten má velikost asi délky prstu, klade se spodní stranou nahoru a ulomeným zaostřeným koncem směřuje libovolně.Nepozoroval-li střelec po ráně přesný směr odskoku, nebo si není jistý, položí na zem stopový zálomek do směru pravděpodobného odskoku a k němu položí dva příčné, jejichž ulomené konce směřují jeden nalevo, druhý napravo.

NÁSTŘELOVÝ zálomek. Označujeme jím nástřel, místo, kde stála zvěř v době výstřelu. Je zvlášť důležitý, střílíme-li za soumraku a případný dosled odložíme na ráno. Stála-li zvěř u stromu, keře, zalomíme větev na něm, na holině zapíchneme kolmo do země neostrouhaný zálomek délky přes polovinu paže. S nástřelovým zálomkem položíme ještě na nástřel STOPOVÝ zálomek, nazývaný také „slednicí“. Je to větvička velikosti dlaně, položená spodní stranou vzhůru. Ulomená část se nožem zaostří a tímto koncem ukazuje směr odskoku u samčí zvěře, zatímco u samičí zvěře ukazuje směr odskoku rostlý konec. Aby nedošlo k mýlce, klade se za tento stopový zálomek na opačnou stranu malý PŘÍČNÝ zálomek. Ten má velikost asi délky prstu, klade se spodní stranou nahoru a ulomeným zaostřeným koncem směřuje libovolně. Nepozoroval-li střelec po ráně

přesný směr odskoku, nebo si není jistý, položí na zem stopový zálomek do směru pravděpodobného odskoku a k němu položí dva příčné, jejichž ulomené konce směřují jeden nalevo, druhý napravo.

STANOVIŠTNÍ zálomek označuje stanoviště střelců při honech. Je velikosti paže, není ostrouhán, má však ulámané větvičky až na několik koncových. Na každém stanovišti je zapíchnut kolmo do země.

STANOVIŠTNÍ zálomek označuje stanoviště střelců při honech. Je velikosti paže, není ostrouhán, má však ulámané větvičky až na několik koncových. Na každém stanovišti je zapíchnut kolmo do země.

STANOVIŠTNÍ zálomek označuje stanoviště střelců při honech. Je velikosti paže, není ostrouhán, má však ulámané větvičky až na několik koncových. Na každém stanovišti je zapíchnut kolmo do země.Může být k němu ještě přiložen směrový zálomek, ukazující směr odchodu po skončení leče.Je vhodné tímto zálomkem označit též stanoviště střelce při osamělém lovu na spárkatou zvěř.

STANOVIŠTNÍ zálomek označuje stanoviště střelců při honech. Je velikosti paže, není ostrouhán, má však ulámané větvičky až na několik koncových. Na každém stanovišti je zapíchnut kolmo do země. Může být k němu ještě přiložen směrový zálomek, ukazující směr odchodu po skončení leče. Je vhodné tímto zálomkem označit též stanoviště střelce při osamělém lovu na spárkatou zvěř.

VÝSTRAŽNÝ zálomek, zvaný též „výstražka“ vyrobíme z větve velké nejméně délky paže, ostrouhané zcela z kůry až na několik koncových větviček. Nad místem zlomu uděláme zářez a ohneme jej do oblouku tak, aby bylo možno vrcholovou část vsunout do zářezu. Upozorňujeme jím na nějaké zařízení (natažený sklopec apod.), zejména pak na nebezpečí, nebo zálomek umístňujeme tam, kam nechceme, aby v daný čas chodili jiní, kupř. k obsazenému posedu apod. Tento zálomek umístníme co nejnápadněji, nejlépe zavěsíme na kmen stromu, či na tyčovinu, kůl apod.

VÝSTRAŽNÝ zálomek, zvaný též „výstražka“ vyrobíme z větve velké nejméně délky paže, ostrouhané zcela z kůry až na několik koncových větviček. Nad místem zlomu uděláme zářez a ohneme jej do oblouku tak, aby bylo možno vrcholovou část vsunout do zářezu. Upozorňujeme jím na nějaké zařízení (natažený sklopec apod.), zejména pak na nebezpečí, nebo zálomek umístňujeme tam, kam nechceme, aby v daný čas chodili jiní, kupř. k obsazenému posedu apod. Tento zálomek umístníme co nejnápadněji, nejlépe zavěsíme na kmen stromu, či na tyčovinu, kůl apod.

ČEKACÍ zálomek dává pokyn „Počkej zde na mne!“. Používá se ku příkladu v tom případě, jestliže jsme si dali s někým sraz na určitém místě a byli jsme nuceni se na čas vzdálit, anebo i v jiných podobných případech. Jsou to dva zálomky velikosti paže, neostrouhané, položené křížem spodní stranou nahoru.Nemůže-li ten druhý čekat, uláme větvičky zálomků až na několik koncových a položí je opět křížem.Třemi čekacími zálomky vedle sebe položenými se označuje shromaždiště při honu.

ČEKACÍ zálomek dává pokyn „Počkej zde na mne!“. Používá se ku příkladu v tom případě, jestliže jsme si dali s někým sraz na určitém místě a byli jsme nuceni se na čas vzdálit, anebo i v jiných podobných případech. Jsou to dva zálomky velikosti paže, neostrouhané, položené křížem spodní stranou nahoru. Nemůže-li ten druhý čekat, uláme větvičky zálomků až na několik koncových a položí je opět křížem. Třemi čekacími zálomky vedle sebe položenými se označuje shromaždiště při honu.

-- zpět na začátek stránky --

Text a kresby Oldřich TRIPES